Příběh Šarlotky pohledem maminky Kateřiny

Šarlotka se narodila v červnu 2015 v nemocnici v Pardubicích. Odtud ji ihned přepravili vrtulníkem do nemocnice v Praze na Karlově. A to z důvodu omotané pupeční šňůry kolem krku, na které byl také uzel. Protože v Pardubicích neměli příslušné přístroje, byla 30 minut bez kyslíku. Na Karlově byla v umělém spánku, na chladící podložce, napojena na dýchací přístroje. Po 3 dnech ji začali zahřívat a pomalu probouzet z umělého spánku. Již od narození neměla sací reflex, a proto jí zavedli hadičku, která vedla nosem do žaludku a tou dostávala mlíčko. Po nutných vyšetřeních ji určili diagnózu Dětské mozkové obrny a Centrální poruchu zraku. Asi po 14 dnech Šarlotku převezli zpět do Pardubic na JIP, kde zůstala další měsíc. V Pardubické nemocnici byli přesvědčeni, že umístí Šarlotku do Dětského centra Veská v Sezemicích, ale my i přesto, že jsme nevěděli, co vše obnáší péče o Šarlotku, jsme si ji vzali domů. Začátky nebyly vůbec lehké. Šarlotka totiž nebyla zvyklá na postýlku, celé noci probrečela a klidná byla jedině v náručí. Také jsme každý den museli měnit hadičku na mlíčko, ale Šarlotka přesto vždy část jídla, které dostala, vyzvracela. V 6 měsících byla hospitalizována do Motola v Praze, kde ji voperovali kroužek kolem žaludku a zároveň PEG na přijímání potravy. Po třech týdnech Šarlotku propustili zpět domů. Následovala další vyšetření, při kterých bylo zjištěno, že má Šarlotka skoliózu páteře, tím pádem neudrží hlavičku a je stále ležící.

Šarlotky stav je stále stejný, má výraznou centrální poruchu zraku, vývojově je stále i ve svých třech letech na úrovni novorozence.